CELOSVĚTOVÁ VÝZVA SVOBODNÉHO OBČANA ČR CÍRKVÍM, PRELÁTŮM A IMÁMŮM.
Už dlouhou dobu se mi honila hlavou myšlenka. V podstatě od doby, co začala devastující válka s IS v Sýrii a já viděl uřezávání hlav v přímém přenosu. Stále se mi vracela. Stále dokola mne otravovala. Po útocích ve Francii byla ještě neodbytnější. A včera, po tom co se stalo v Bruselu, jsem ji už nemohl zapudit.
Včerejšek byla poslední kapka. Další zlotřilý čin vykradených mozků. Bez citu a kouska lidskosti v mysli. Včera řádila zvířata. Ne lidi, co by se jen náznakem mohli označovat za druh Homo Sapiens Sapiensis. Člověka moderního typu. Moudrého, rozumného, klidného ve svém konání i rozhodování.
Včera jsem cítil neuvěřitelnou bezmoc. Že s tím, co je, nemohu nic dělat. Emoce se mnou cloumaly. Slzy jsem měl na krajíčku. Hledal jsem cestu, jak mohu pomoci. Jak z tohoto bludného kruhu ven. Myslel jsem si, že na to vše jsem sám, abych nakonec zjisti, jak hodně se mýlím.
Svůj omyl jsem si uvědomil v okamžiku, kdy u mne opadly emoce. Konečně jsem přestal odpuzovat myšlenku, co kolem mne už tak dlouho kroužila a čekala, až si ji všimnu a vdechnu ji Život.