Charkovský deník: Pod bombami

 HumanismusK čemu je nám teď humanismus? Vyprchává ve mně, když vidím na fotografiích mrtvoly charkovských občanů pod troskami zničených domů nebo na ulici, někoho, kdo šel pro voduě, vedle něhož leží lahev, nějaká paní stála ve frontě před obchodem. Když vidím rozbombardované centrum Charkova, z něhož po druhé světové válce zbylo jen málo, a to, co ta nedokončila, dorazí ti, kteří nás nazývají "fašisty" a "nacisty". Moje ukrajinská rusky mluvící matka říká: "Jsou horší než fašisté". Humanismus je pro ni také věcí předválečné minulosti. "Měli by je zastřelit," říká moje matka o zajatcích, kteří rozstříleli Charkov a pak se vzdali naší armádě. Samozřejmě my nesmíme střílet vězně, ale moje matka má právo to říct. Každý den po tři týdny žije ona, my, Charkov od sirény k siréně, a kdykoliv siréna zazní, někdo umírá, někdo je bombardován. Každý večer říkáme "Dobrou noc" a ta slova teď znějí jinak - se strachem. A  "Dobré ráno" taky.

Napíšte Váš príspevok a nezabudnite zadať text z obrázku. Je to ochrana pred spamom. Upozornenie: Nevhodné, vulgárne a netoleratné príspevky budú vymazané!
Názov:
Meno:
Príspevok:
Kód z obrázku:
Pridať príspevok