Jan Palach: Jsou myšlenky, za které stojí za to trpět?

Dnes je výročí úmrtí Jana Palacha, který se dne 10. ledna 1969 upálil u Muzea na Václavském náměstí v Praze. (Pamatuju to jak dnes.) Jeden čtenář protestuje, že jeho smrt dnes Britské listy nepřipomínají. Uvažoval jsem o tom, ale co se dá k jeho oběti (a oběti Jana Zajíce a Emila Plocka a dalších, už zapomenutých pochodní) dodat? A k oběti lidí, kteří se upalovali v České republice v postkomunistickém období? A k oběti člověka, který se nedávno upálil na protest proti vládě strany Právo a spravedlnost ve Varšavě?Vydáváme znovu článek, který vyšel v Britských listech roku 2003, (a také tehdy v Lidových novinách). Britské listy mají delší než dvacetiletou existenci a najdete v nich o Janu Palachovi nesčetné množství článků. (JČ)Téma Britských listů: Jan PalachJan Palach: Jsou myšlenky, za které stojí za to trpět? "Já tedy nevím," řekl v diskusi o padesátých letech v Československu na jednom semináři na Glasgow University student bohemista z pražské Karlovy univerzity. "Kdybych si měl vybrat mezi postojem básníka konjunkturalisty Milana Kundery a takového Jana Zahradníčka, asi bych taky vstoupil do komunistické strany. Jaký má smysl strávit, jako Zahradníček, celou řadu let ve vězení a po propuštění zemřít?" "Takže neexistuje žádná idea, za niž by stálo jít na smrt?" zeptal jsem se. Podle studentů z Česka prý ne. "Jaký by mělo smysl se za nějakou myšlenku obětovat, když umřu a z té oběti nic nebudu mít?" vysvětlila jedna dívka. "Proč se tvrdošíjně snažit prosazovat něco, co stejně neprosadím?"

Napíšte Váš príspevok a nezabudnite zadať text z obrázku. Je to ochrana pred spamom. Upozornenie: Nevhodné, vulgárne a netoleratné príspevky budú vymazané!
Názov:
Meno:
Príspevok:
Kód z obrázku:
Pridať príspevok