O tom velkém mlčení…
A také o českém zvyku, vědět přesně, jak má kdo vystupovat… "Věnováno básníku a dlouholetému knihovníkovi Národní knihovny v Praze- Jardovi Novotnému řečenému "Rumcajs", který toho tolik nestačil říci…" "Promrzlými tvářemi padají k našim nohámJsou nám vydáni na milost, mohou však být i kočovnými nájezdníkyKdyž dokážeš si představit hořící kostel, mohou nás soudit a odsouditNaše šlépěj propadá vrstvami historie, otisk, naléhavá výzvaSmyk v některém z ustaraných záhybů chmýří mezi nás "(Jaroslav "Rumcajs" Novotný, Sněží, Příbram) Mám jednu celoživotní špatnou/strašnou vlastnost: Vlastně všechny soukromé a pracovní skupiny, sociální bubliny, občas i přátele, přítelkyně, rodinu… - dokáži vždy něčím naštvat a urazit. Být velmi kritický a mít největší nároky na ty, které mám nejraději, s tím jsem se narodil a s tím nejspíše i zemřu.