V kraji českých hobitů

"Věděl jsem samozřejmě, že přede mnou leží nebezpečí; ale nečekal jsem, že se s ním setkám v našem vlastním Kraji. Copak nemůže hobit v pokoji dojít od Vody k Řece?" "Ale on to není váš vlastní Kraj," řekl Gildor. "Před hobity tu bydleli jiní; a jiní tu budou bydlet, až už hobiti nebudou. Všude kolem je širý svět: můžete se ohradit, ale žádná ohrada vás před ním natrvalo neochrání." "Já vím - přece mi vždycky připadal tak bezpečný a známý. Co mám teď dělat? (...)" Při čtení Pána Prstenů mě vždy silně přitahovalo zobrazení Kraje a jeho obyvatel půlčíků: ať už se jednalo o úvodní kapitoly Společenstva, anebo o ty závěrečné v Návratu krále. Hobití národ, poklidně žijící ve svých norách jménem pelouchy a trávící čas pokuřováním dýmkového koření, klábosením a popíjením piva, mi mnoha rysy až podezřele připomínal tradiční českou společnost s její nejvyšší hodnotou - pohodou - a „sebehověním“ (self-indulgence). Ne že by se i v Kraji nevzpomínalo na onu slavnou bitvu se skřety na Zeleném poli z r. 2747 T. v., ale bylo před víc než čtvrt tisíciletím a obvyklý způsob života hobitů tato událost neohrozila. Žilo se tu dobře.

Napíšte Váš príspevok a nezabudnite zadať text z obrázku. Je to ochrana pred spamom. Upozornenie: Nevhodné, vulgárne a netoleratné príspevky budú vymazané!
Názov:
Meno:
Príspevok:
Kód z obrázku:
Pridať príspevok